Galavečer - 150. výročí divadelního spolku - článek starosty

Řečičtí divadelníci slavili.

             V letošním roce si naše ochotnické divadlo připomíná významné výročí, jakým jistě je 150 let od založení divadelního spolku.

         Na vlně obrozeneckého úsilí i hospodářského rozmachu města se koncem padesátých let devatenáctého století začíná rozvíjet i život kulturní a společenský a zejména zásluhou pátera Fortunáta je založen pěvecký spolek, knihovna, postavena nová škola a začíná se hrát i ochotnické divadlo, které si v roce 1870 založilo i svůj vlastní spolek. Mezi prvními členy spolku pak jsou jména Lustig, Březina, Hermanová, Špera či Chmelařová. Spolek má od začátku kromě vlastní inscenační činnosti bohatý život spolkový, pořádá plesy, zahradní slavnosti, výlety po okolí a má i vlastní ochotnickou čítárnu. Divadelní život ve spolku se během ubíhajících let měnil, úspěšná a bohatá éra, mezi něž patřila doba první republiky a paradoxně i okupace, během níž bylo sehráno 50 her, byla střídána léty méně úspěšnými až krizovými. Mezi ně patří rok 1950, kdy byl divadelní spolek zrušen a zařazen pod osvětovou besedu, což se negativně odrazilo u starších členů souboru a bylo začátkem krize ochotnického divadla v našem městě. Divadelní kořeny však byly velmi pevné a po roce 1956 se ochotnické divadlo rozjelo na plné obrátky, objevily se hned čtyři soubory a v roce 1959 vyhrává spolek s hrou Trójané přehlídku Šrámkův Písek. Úspěšné období je pak opět střídáno obdobími stagnace a v roce stého výročí založení spolku – 1970, není sehrána žádná inscenace ani připomenuto výročí jakkoli jinak.

         V sedmdesátých letech je pak uvedeno několik her politických, což většinu členů spíše odradilo a obrat nastává v roce 1979, kdy je uvedena pohádka O Slunečníku a s různými přestávkami soubor pokračuje i v dalších letech. Z poválečné doby bych chtěl připomenout jméno paní Kafuňkové, Skočdopolové, Brože, Dvořáka či Slámy a z poslední doby pak manžele Žižkovi a J. Vlkovou. V devadesátých letech je pak spolek posílen o celou řadu nových mladých členů a veze se na úspěšné vlně. Kromě řady vlastních inscenací se podílí na bohatém kulturním a společenském životě města, pořádá plesy, připomíná si různá výročí, vydává publikace, či CD vlastních divadelních písní. Město pak spolek všemožně podporuje, zrekonstruovalo kulturní dům a vybavilo ho potřebnou jevištní technikou a spolek zde našel svůj nový domov.

         Ke stopadesátému výročí pak uspořádal spolek slavnostní galavečer dne 21. února, na který pozval všechny bývalé členy, příznivce, okolní soubory i své diváky, aby společně oslavili toto výročí. Ve slavnostně připraveném a zejména členkami souboru vyzdobeném sále našeho kulturního domu zde nechyběla tabla z bývalých her, kulisy a artefakty z některých představení a zejména výstava z historie spolku, se pak sešlo na 200 hostů, kteří si užili příjemné atmosféry, dobrého občerstvení i hudebního doprovodu.

          Po několika projevech došlo na ocenění zasloužilých členů souboru, z nichž největší aplaus měl ten nejstarší – Stanislav Červenka, křtu divadelních písniček Petra Žižky a zábava se rozjela naplno.

         Chtěl bych ocenit práci všech, kteří se na přípravě této vydařené akce podíleli svou prací či přípravou bohatého občerstvení – rautu a zejména pak manželů Englických, kteří odvedli největší kus práce a dali celé akci výraznou tvář. Není to však zdaleka jediná připomínka stopadesátiletého výročí divadelní spolku, připravuje se jarní premiéra hry Ženy Jindřicha VIII., vydání knihy o řečickém divadle a reprízování úspěšných her Vodníků na otáčivém hledišti v Týně nad Vltavou a okolních obcích. Řečické divadlo zkrátka žije a my všichni z toho máme radost a těšíme se na další divadelní akce.

                                                                                                         MVDr. Petr Nekut