Kardašova Řečice
Město
Kardašova Řečice

Hřbitovy

Obnova pomníku na hřbitově

pomník

Valná část místních občanů ví, že naše město používá již třetí historicky zaznamenaný hřbitov. Málokdo však ví, že po založení třetího byly ostatky zde uložených zesnulých byly přeneseny na hřbitov nový a to na společné místo k pomníku umístěnému až nahoře u hřbitovní zdi vedle nově rozšířeného kolumbária. Na tomto místě jsou uloženy i ostatky rodičů našeho významného rodáka Boleslava Jablonského Karel Tupý a jeho žena Kateřina. 

V těchto dnech město provedlo obnovu tohoto pomníku a můžeme tak říci, že po provedené obnově se toto místo opět stalo důstojnou vzpomínkou na naše dávno zesnulé spoluobčany. 


I hřbitovy mají svoji historii

Článek byl zpracovám Mgr. Janem Frolíkem, prioritně pro podzimní vydání roku 2011 v Řečických zajímavostech. S laskavým svolením autora jej uvádíme i na webu města.

Ještě před pár lety, než došlo k vydláždění pěšiny vedoucí podél plotu farní zahrady, objevovaly se na ní po větších deštích úlomky kostí. Nepatřily žádným  domácím zvířatům, byly to pozůstatky lidí, kteří žili v Řečici dávno před námi, pro leckoho z dnešních obyvatel dokonce jeho přímých předků. Ve středověku se totiž hřbitovy zakládaly kolem kostelů.

foto

O tom středověkém řečickém se moc dokladů nedochovalo. Jeho centrum leželo nejspíš právě v místech současné farní zahrady. Ze 17. století jsou již doklady o tom, že celý hřbitov byl obezděný a patřila k němu i kostnice, kterou musel místní občan Pavel Syrový opatřit krovem a pobýt šindelem za to, že se roku 1659 dopustil v opilosti krádeže. V některých městech bývali významní místní občané pohřbíváni přímo v areálu chrámu. Žádný takový hrob však v řečickém kostele není. Jako zajímavost bych  mohl jenom uvést, že se v něm nachází truhla s ostatky svatého Ovina mučedníka, světce, o němž se však ani jedinému z řečických farářů, včetně současného P. Jana Špačka, nepodařilo zjistit nic bližšího.                                                                                                               

Hřbitovy zřizované v sousedství chrámů mívaly ovšem nedostatečnou rozlohu (stačí si jenom představit, jaké potíže asi nastaly s pohřbíváním mrtvých během válek, hladomorů či epidemií), a tak časem docházelo i k tomu, že povrch pohřebišť někdy vysoko převyšoval úpatí kostelních budov. V 18. století se pak v důsledku rozvoje lékařských věd začalo více dbát též na hygienu. V habsburské říši se proto pozdější pokrokový císař Josef II. ještě za života své matky Marie Terezie zasazoval o to, aby byly hřbitovy umisťovány na pozemky ležící mimo obecní zástavbu.

Z tohoto důvodu byl i v našem městě zřízen na konci Hradní ulice nový hřbitov. K jeho vysvěcení došlo roku 1772, přičemž původní pohřebiště úplně zaniklo až po požáru kostela roku 1814. Na rozdíl od něj je druhý řečický hřbitov dodnes částečně zachován. Slouží dnes jako parčík, vzhledem k nájezdům vandalů, kteří nenávratně poškodili i některé zbylé náhrobky a ten nejcennější, opatřený přístřeškem, nad hrobem  matky faráře Karla Halíka Marie (zemřela v roce 1846 a dožila se na svou dobu úctyhodných 91 let) počmárali vulgárními nápisy, sotva však zvoucí starší občany k odpočinku. Na hřbitově, nazývaném dnes "starý", nechyběla ani kostnice, ta byla ovšem později nahrazena zděnou márnicí (umrlčí komorou), která sloužila také jako pitevna.

stary_hrbitov_

V časech, kdy počet řečických obyvatel vzrostl až na dva a půl tisíce, však přestal vyhovovat i tento hřbitov, a obecní radní se proto rozhodli pro založení již třetího řečického hřbitova, a to přímo v sousedství druhého. Byl vysvěcený 1. listopadu 1911, tedy před 100 lety. Naskýtá se ovšem otázka, je-li současný hřbitov skutečně třetí, anebo svým způsobem vlastně čtvrtý. V druhé polovině třicátých let byl totiž rozšířen o terasovitou část nad márnicí (upřímně řečeno donedávna jsem o tom vůbec nevěděl, a tak můj vděk patří panu Vodrážkovi z Pleší, který mě na to upozornil). Spodní část současného hřbitova byla zřízena nákladem 30 000 korun (v tehdejší době šlo o značný finanční obnos). V místech, kde se křížily hlavní pěšiny, byl vztyčen kříž a na márnici později umístěn kalich a nápis "Bůh láska jest.", čímž byly splněny i nároky místních vyznavačů českobratrské církve, jichž bylo po 1. světové válce na 450.

hřbitov

Každý hřbitov prochází během svého využívání mnoha proměnami, což platí i pro ten řečický. V posledních desetiletích výrazně ubylo litinových křížů, změnila se podoba náhrobků, došlo ke zrušení oddělení dětských hrobů, nacházejících se vlevo pod márnicí, pro něž byly charakteristické malé pomníčky, na nichž zemřelé dítě symbolizovala mrtvá bílá holubička. V horní části hřbitova přibývá hrobů řeholnic Kongregace Školských sester de Notre Dame, založené roku 1833 v Německu, jejichž řádová jména vydechují zvláštní nadčasovou poezii. U zdi horní části bylo zřízeno kolumbárium. Za bezděčný symbolický akt k připomenutí 100 let trvání hřbitova lze považovat úpravu místa se zrušenými hroby nad boční branou v rozptylovou loučku, které dominuje žulový blok dovezený z deštenského lomu.

Změnami prošly i obřady spjaté s loučením se zemřelými. Už jen my starší si vzpomeneme na pana Vojtu, který z kozlíku velkého smutečně zbarveného a vyzdobeného pohřebního vozu kočíroval pár koní s černými chocholy na hlavách. Stále více nebožtíků je zpopelňováno v krematoriích, pohřbívání do země se stalo spíše výjimkou. Bohužel tím však vzrostla i neúcta k mrtvým, což dokládá mimo jiné i to, že v naší republice  si pozůstalí třetinu uren vůbec nevyzvednou z pohřebních ústavů. 

I když vím, že každý lidský život má svoji osobitou hodnotu, přece jen mi to nedá, abych se nezmínil o několika významnějších jedincích pohřbených na řečickém hřbitově. Najdeme tu hroby hispanisty Jaroslava Kuchválka, svého času našeho velvyslance v Brazílii a v Mexiku, Karla Pecha, odborníka v oblasti lingvistiky, neurofyziologie a příbuzných oborů, Jaroslava Stáry, kdysi hojně publikujícího malá zamyšlení a povídky v tiskovinách spjatých s Čs. stranou lidovou, ale i v krajanských časopisech v zahraničí, hudebního skladatele Františka Čecha, regionálního historika Bartoloměje Víty či Václava Kořínka, bojovníka od Tobruku. A ve výčtu bychom mohli pokračovat...

Řečický hřbitov je prostorný, není tu jen samý kámen a beton. Svoje místo tu nachází také příroda. Mezi hroby roste běžná luční, resp. trávníková květena, vyskytují se zde však i specifičtější druhy bylin. Těm, kteří mají lem kolem hrobu vysypaný pískem, ztrpčuje život rosička lesklá, nižší, do všech stran rozježená tráva s úzkými klásky, ze skleníků mezi hroby proniká drobný žlutokvětý plevel šťavel růžkatý, příbuzný známého lesního "zaječího jetele" - šťavele kyselého. Hroby umístěné při zdi pod větvemi lip přelézají už od časného jara červenočerně zbarvené ploštice ruměnice pospolné, živící se především lipovými semeny. Z obratlovců jsou tu běžné ještěrky obecné, ale i někteří ptačí pěvci, z nichž je nutné zmínit především rehka domácího ("čermáka"), opeřence původně sídlícího ve skalách.

Ve všech dobách musely mít hřbitovy své správce. Nejprve spadaly pod fary, později se o jejich provoz a údržbu začaly starat obce. I  řečický hřbitov je třeba pravidelně ošetřovat - zajišťovat rozvod vody, sekat trávu, odvážet odpad z hrobů, ale také - jakkoliv to zní v souvislosti se smrtí podivně - dbát o jeho další rozvoj, což bude v dohledné době kupř. znamenat rozšíření kolumbária o dalších 27 schránek. A kolik hrobů že se vlastně na našem hřbitově nachází? Podle sdělení paní Šaškové z Městského úřadu je jich v současné době evidováno 1.084.
 
Postskriptum: Každého, kdo aspoň trochu zná okolí Kardašovy Řečice, nejspíš zarazí, že jsem se ve svém článku nezmínil ještě o jednom místním  hřbitově, totiž o židovském. Protože však redakci ŘZ velkoryse poskytl svůj vysoce odborně fundovaný text o historii řečických Židů pracovník Židovského muzea v Praze Jiří Fiedler, mj. autor ceněné publikace Židovské památky v Čechách a na Moravě, jakož i Encyklopedie židovských obcí, sídlišť a památných míst na území ČR, nechtěl jsem  amatérsky duplikovat informace a předávám slovo raději jemu.

Jan Frolík