Historie

Sbor dobrovolných hasičů v Kardašově Řečici

Celý text následujícího článku byl použit s laskavým svolením jeho autora Mgr. Jana Frolíka z publikace "Kardašova Řečice znovu městem", která byla vydána k příležitosti navrácení městských práv Kardašově Řečici.

Jan Frolík

Snahy čelit důsledněji než dosud ničivé síle požárů se začínají v polovině 19. Století prosazovat i v naší zemi. Roku 1853 vzniká sbor hasičů z povolání v Praze, o rok později zakládají němečtí obyvatelé Zákup první sbor dobrovolných hasičů. Mezi českými obcemi patří primát Velvarům, kde došlo k ustavení sboru roku 1864. Deset let poté je založena organizace dobrovolných hasičů také v Kardašově Řečici.

Podnět k tomuto kroku vzešel údajně z okruhu místních divadelních ochotníků. První přípravná schůze proběhla 14. června 1874. Byl při ní aklamačně zvolen výbor, jehož předsedou se stal Karel Vodrážka, pokladníkem JUC. Filip Herrmann a jednatelem Rudolf Sláma. Členy výboru byli rovněž Jan Tlášek, Karel Hamr, Engelbert Vraný a František Hejda. Jak uvádí protokolní kniha z let 1874 až 1892. "vzala se k ruce presenční listina údů a prohlíželi se jednotlivci, zda schopni a uzpůsobili jsou, a vzata při tom na zřetel jich solidnost. Shledalo se 53 údů řádných, kteří při spolku pozůstati mohou". Výbor rozhodl i o cvičiteli. Stal se jím Heřman Braž, který se zavázal za honorář 120 zlatých sbor do dvou měsíců připravit. Vlastní výcvik byl velmi intenzívní, jak ostatně dokládá zápis: "Valná hromada usnesla se na tom, že cvičení každodenně od 7 hodin až do 9 všedního dne a v neděli a ve svátek po požehnání bez omezení času konati se bude."

Při dalších schůzích přípravného výboru bylo rozhodnuto o úpravách cvičiště v Hlinicích a o postavení cvičebního lešení. Přikročilo se i k pořízení výzbroje a výstroje. U vídeňské firmy Knaust byla objednána stříkačka, výpustní roura a 15 sáhů hadic s dvojím šroubením. Došlo také k zakoupení dvou žebříků, vozu, lejty a kádí. Obleky ušité z cvilinku zaplatili jen zámožnější členové sboru, chudším byly poskytnuty zdarma nebo se slevou. Protože náklady na materiální zajištění sboru, dosahovaly značných částek, uspořádal přípravný výbor akademii a loterií, o podporu byli požádání "páni jednotlivci" a pěvecký spolek. Městská rada přislíbila finanční výpomoc ve výši 800 zlatých, jak ovšem dokládají další zápisy v protokolní knize, nebylo snadné uvést tento slib ve skutečnost. Jisté však je, že nejpodstatnější část výzbroje - stříkačka - byla zakoupena již počátkem července, a to za 750 zlatých.

Přípravný výbor se svých závazků ujal s velkým zápalem, o čemž svědčí Skutečnost, že během jediného měsíce se devětkrát sešel k poradě. Proto také mohla už 16. srpna proběhnout hlavní zkouška. na jejímž programu bylo uvítání hostů. "schůze všeobecná", mše svatá, společný oběd a veřejné cvičení. Večer byl slavnostní den završen taneční zábavou v hostinci Rudolfa Slámy.

15. srpna došlo k volbě devítičlenného správního výboru. V čele stanul Karel Hamr jako velitel, jeho zástupcem se stal Rudolf Sláma a cvičitelem Jakub Bubeníček. Zároveň bylo rozhodnuto o tom, že zakládajícím členem se stane ten, kdo složí jednou provždy 10 zlatých a měsíčně bude přispívat 10 krejcary.

5. září výbor projednal zřízení strážnice. Na podzim byl schválen hasičský řád a rovněž zásady pomoci při požáru v obcích, ve kterých měla řečická vrchnost, rodina Paarů, svoje statky. Každá obec se však musela zavázat, že bude odvádět 10 zlatých ročně do pokladny sboru. Tento poplatek byl v následujícím roce snížen s tím, že v případě požáru uhradí příslušná vesnice povozné.

Po horečné činorodosti, která provázela založení sboru v roce 1874, probíhají další léta již ve znamení běžných hasičských aktivit. Dne 6. ledna 1875 je pořádán první hasičský ples, na nějž se členové přípravného komitétu dostavili v "parádních uniformách", ozdobených červenými střapci a paspulí všitou do kalhot. V témže roce se stává podvelitelem Alois Lustig a jsou jmenováni i první náčelníci sboru Josef Vodrážka, Jan Zelenka a Karel Křenek. Řečičtí hasiči navazují rovněž kontakty s nejbližšími sbory a již roku 1875 se zúčastňují krajinského sjezdu v Jindřichově Hradci. Rok nato vysílají dvoučlennou deputaci na zemský sjezd. O připojení sboru k ústřední hasičské jednotě rozhodla valná hromada 9. záři 1877.

Podle údaje ve Stručných dějinách Kardašovy Řečice provedl sbor svůj první zásah 29. dubna 1875, kdy hořelo v domě Aloise Tupého. Roku 1877 se objevují v protokolní knize zápisy o pomoci řečických hasičů při zdolávání požárů ve žďárském mlýně a u Josefa Hamra v Plasné. Ti členové sboru, kteří se zúčastnili hašení, byli za odměnu vysláni do Tábora na slavnostní odhalení pomníku Jana Žižky. Plasenský požár vynesl navíc řečickému sboru i dar v hodnotě 15 zlatých od pojišťovací společnosti. Podobné příspěvky obohatily sborovou pokladnu ještě mnohokrát, vždyť řada domů a selských usedlostí byla pojištěna a ani požárů nebylo málo. Jen za prvních třicet let svého působení zasahoval sbor dvaadvacetkrát přímo v Kardašově Řečici a sedmadvacetkrát v okolních obcích.

Hašení požárů bylo při použití techniky, která nám dnes připadá jako silně archaická, velice náročnou záležitostí. Nelze se proto divit, že sbor věnoval značné množství času nácviku zásahů. Tak se z protokolní knihy dozvídáme, že jenom v roce 1896 proběhlo 22 letních a 12 zimních cvičení, kromě toho se konaly i odborné přednášky a teoretická školeni. V souvislosti s tím byl kladen důraz na morální kvality členů sborů. Z jejich řad museli odejít nejen ti, kteří zanedbávali účast na cvičeních, ale též každý, kdo se dopustil trestného činu nebo výtržnosti pod vlivem alkoholu. Značné nároky na odbornou průpravu i charakterový profil jednotlivých hasičů se promítly do pozitivního hodnocení sboru vyššími činovníky hasičské jednoty.

Přelom 19. a 20. století dnes považujeme za dobu, kdy jako by se čas zastavil a vše mělo svůj pravidelný rytmus a řád. Podobný dojem vyvolávají i mnohé zápisy v protokolní, stejně jako v pozdější, od roku 1899 vedené Pamětní knize. Týkají se těch činností, které přímo nesouvisely s požáry a přípravou na jejich hašení.

Zvláštní význam měl pro členy sboru svátek svatého Floriana – patrona hasičů (připadal na 4. května). Jeho oslavy byly spojeny s návštěvou bohoslužby a po ní i s posezením v hospodě; v letech, kdy to stav spolkové pokladny dovoloval, bylo mužům uhrazeno i několik sklenic piva. To nechybělo ani při jmeninách činovníků sboru, ovšem jen do roku 1897, kdy byl "zároveň změněn jeden zlozvyk, totiž veřejná oslava svátků činovniků a večerní pití. Snešeno: By v den jmenin toho kterého činovníka byl zadán pouze gratulační přípis." Řečičtí hasiči pořádali rovněž pěší výlety do okolí (ostrov rybníka Velkého, Cikar, Pluhův Žďár), někdy spojené i s náležitým poučením, jako kupř. při návštěvě Dírně, kde byla pod patronací hraběte Vratislava předváděna 26. října 1890 nová parní stříkačka. Sbor nechyběl ani při významných církevních slavnostech či veřejných oslavách pořádaných v Řečicí, jako bylo odhalení pomníku B. Jablonského nebo narozeniny hraběte Paara.

Zaokrouhlená výročí sboru oslavovali hasiči podle toho, kolik na ně mohli uvolnit finančních prostředků. Tak bylo např. první desetiletí připomenuto pouze slavnostním cvičením, jindy však proběhlo mnohem více akci. Jejich součástí byly kromě obligátního cvičení i účast na bohoslužbě, defilé sboru před hosty, vycházka do okolí Řečice, taneční zábava, jakož i divadelní představení. V několika případech byly oslavy spojené s konáním župního dne, jehož se zúčastnily delegace z celé župy.

Počátkem 20. století měl hasičský spolek už více než 90 členů a jeho důležitost stále vzrůstala. Vždyť hasiči nejenže zasahovali při požárech, ale dbali i na jejich prevenci, jak dosvědčují mimo jiné záznamy o nočních hlídkách v době žni. Není divu, že si po delším otálení začal uvědomovat význam sboru okresní úřad ve Veselí nad Lužnicí a rozhodl se platit přípřeže k požárům, stejně jako pojistné všem hasičům. Byl to jistě pozitivní krok vzhledem k tomu, že zvláště v letech velkých such nebo silných bouří docházelo k vypuknutí požáru často. Jen v roce 1908 vzplanul oheň dvakrát v Řečici a v Mnichu, třikrát v Plasné a hořelo i v Pluhově Žďáře. Důsledky požáru byly přitom někdy velmi zlé. Tak shořely kupř. 19. listopadu 1904 u sedláka Václava Korandy z Klenova kromě stodoly i stáje s 32 kusy hovězího dobytka a s párem koni.

V prvních letech nového století začíná sbor více dbát o vlastní členy. Je zřízena pohřební pokladna, nemocní J. Lepič a K. Hejda pobírají pravidelnou podporu. Spolek však poskytuje peněžní prostředky též na dobročinné účely mimo vlastní řady. Finanční příspěvky jsou zasílány zvláště českým školám v cizím jazykovém prostředí (ve Vídni, ve Slezsku).

V čele sboru stáli velitel, jeho zástupce, cvičitel a později i tzv. starosta. V těchto funkcích se do roku 1918 vystřídali K. Hamr, R. Sláma, J. Bubeníček (byl zřejmě nejvýznamnější osobností mezi řečickými hasiči v tomto období), A. Lustig (pozdější městský starosta). V. Kurz, J. Vodrážka, J. Veselý, F. Březina, J. Křenek, A. Nekut, J. Struhadlo, F. Kloner, K. Hejda, H. Radosta, R. Kulha, J. Boček, K. Hes, J. Hanzal, F. Radosta, J. Seidl, J. Hes, K. Zahradník a F. Hejda. Nejzasloužilejším členům, přesněji řečeno těm, kteří ve službách hasičstvu odsloužili větší počet let, byly při slavnostních příležitostech udělovány diplomy .s přiznáním čestného členství. Jeho prvním držitelem se stal v roce 1885 Karel Hamr, po něm ho získali Alois Lustig, Jakub Bubeníček a další.

1. světová válka znamenala pro sbor výrazné oslabení. Hned po jejím vypuknutí muselo narukovat 23 přátel (jak se hasiči od počátku století mezi sebou oslovovali namísto dřívějšího "bratra"). V následujících letech k nim přibyli další. Před těmi, kteří zatím zůstali doma, vyvstala nová povinnost, a to poskytovat „sanitní a samaritánské práce přibyvším raněných vojínům.“ 4. září 1915 se společně zúčastňují pohřbu člena sboru Karla Hejdy, který zemřel na následky zranění v Karpatech. Kromě něho zahynul v bojích ještě Stanislav Mach.

Po přetrpěných letech války se sbor zapojuje do společenského vření provázejícího vznik samostatného Československa a v listopadu 1918 vysílá ob den hlídky na nádraží ve Veselí nad Lužnicí, aby zde pomáhaly udržovat pořádek a "revoluční přerod dál se tiše a bez překážek." Také při průjezdu T.G. Masaryka Veselím 21. prosince téhož roku nechyběla čestná četa řečického sboru.

Členská základna spolku, oslabená válkou, se opět rozšiřuje. Někteří členové se však vracejí do Řečice až v roce 1920, a to buď z legií (J. Seidl) nebo ze zajetí (V. Hejda, K. Bubeníček).

Dvacáté století s sebou přineslo obrovský rozmach techniky. Původně používané hasičské nářadí rychle zastarávalo a bylo třeba je obměňovat. V roce 1919 je za 4 400 korun zakoupena nová stříkačka, osm let poté pořádají hasiči sbírku na koupi stříkačky motorové. Podařilo se vybrat 17 tisíc korun (příspěvky zaslali i rodáci žijící mimo vlast), dalších 30 tisíc si sbor zajistil půjčkou, za niž se zaručilo město. Stříkačka byla objednána u firmy Vystrčil a syn v Telči a vyzkoušena před zraky obyvatel Řečice během slavnosti pro tuto příležitost uspořádané.

Na přelomu 20. a 30. let se objevily snahy získat pro práci ve sboru i ženy. Byl ustaven ženský odbor, který však po dvou letech zanikl. Pro dobročinné účely byl založen fond Karla Kratochvíla. Byli podporováni především ti členové, kteří se vinou stáří nebo nemoci ocitli v nouzi. Spolek pořádal též "sběrací akce" ve prospěch vánoční nadílky pro chudé školní děti.

Také po válce se hasičský sbor činně zapojoval do veřejného života města. Hasiči zapalovali hranici v předvečer výročí upálení M. Jana Husa. byli přítomní při odhalování pamětních desek J. Hrubého a J. S. Brože, v plném počtu pozdravili prezidenta dr. Edvarda Beneše při jeho průjezdu Řečicí 6. V. 1937. Atrakcí pro místní obyvatele byly i v tomto období pravidelné oslavy jubilea sboru. Zúčastnili se jich i četní hosté z jiných měst a vesnic; tak kupř. v slavnostním průvodu roku 1934 kráčelo celkem 381 hasičů.

V meziválečném dvacetiletí se o organizování místního hasičstva nejvíce zasloužili F. Hejda, F. Radosta (patřil též k čelným představitelům župy), L. Veselý, E. Chmelař, J. Seidl, F. Vlach, R. Kulha a K. Boček, kteří postupně obsazovali vedoucí funkce ve sboru.

O požáry nebylo ani v tomto období nouze. Často zasahovali hasiči v případech lesních požárů, hořelo však i ve Skalkově továrně a u řady soukromých osob v Řečici i v okolních vesnicích. Někdy bylo zdolávání ohně ztěžováno maximálně nepříznivými podmínkami. Platí to zejména o dvou požárech z února a března 1940, kdy museli hasiči zasahovat u Machových v Pohoří a na parní pile F. Dejmka za krutého mrazu a při spoustě sněhu.

Druhá světová válka s sebou přinesla omezení hasičských aktivit, projevující se mimo jiné zákazem konání pravidelných plesů. Kronika sboru z těchto let obsahuje především informace o požárech, nechybí však ani zmínka o okrskovém cvičení v roce 1944. které proběhlo v Řečicí pod osobním dohledem požárního ředitele Franze Zahorky z Českých Budějovic. Místní hasiči měli k dispozici už druhou motorovou stříkačku, zakoupenou v roce 1939 od firmy Stratílek ve Vysokém Mýtě. Z nařízení okresního úřadu museli členové sboru držet v posledním období války po celý rok ve dne i v noci pohotovostní strážní službu.

Při valné hromadě, konané bezprostředně po skončení války, vzdali řečičtí hasiči čest všem, kteří se nedočkali osvobození a především památce člena sboru F. Kadlece, jenž zahynul 14. 10. 1944 v Terezíně. Ve funkci starosty byl potvrzen F. Radosta, velitelem se po krátkém působení J. Libánského stává F. Stach a jeho zástupcem V. Loskot. Ke změně dochází až roku 1948, kdy se funkce velitele ujímá F. Hejda a jeho druhým zástupcem je zvolen L. Vondrášek. Hasiči se zúčastňují celostátních směn, organizují sběr barevných kovů, nechybějí při oslavách 1. máje a 9. května, jsou přítomní jak tryzně konané 8. 9. 1948 za zesnulého dr. E. Beneše tak oslavám narozenin komunistického prezidenta K. Gottwalda.

V roce 1949 byl sbor přidělen k okresní hasičské jednotě v Jindřichově Hradci. Hasičům, kterým se začíná říkat požárníci, nastává období charakteristické důrazem, který byl kladen na brigádnickou činnost. Stovky hodin odpracovali zejména při stavbě zbrojnice. O voluntarismu doby svědčí zápis ze šestého roku tzv. budování socialismu: "Rok 1954 byl velkou zkouškou. Ačkoli jsme vyvíjeli hodně velkou činnost protipožární, nezabránili jsme požárům, které vznikly u nás a v okolí." Hořelo tehdy u Vodrážkových na Kopečku a u Žákových v Nítovicích. Starší pamětníci si jistě připomenou i požáry, které vypukly v následujících letech v Šikově cementárně, u J. Vodráška, u Skalníkových, v drůbežárně na Hůrkách a jinde. Ve všech případech odvedli místní požárníci obětavý kus práce a osvědčilo se zde i modernější technické vybavení. Od konce roku 1949 disponoval řečický sbor prvním automobilem, upraveným z vraku zakoupeného od F. Havelce, v roce 1955 obdržel nové auto Tatra 805. V roce 1968 stříkačku PPS - 12 a automobil s cisternou ZIL. Stará Tatra byla v roce 1977 vyměněna za Avii DVS 12 a ZIL roku 1981 za autocisternu CAS 25. Řečičtí požárníci mohli tak zasahovat i ve vzdálenějších obcích. Od padesátých let nabývá na intenzitě úsilí zapojit do práce ve sboru co nejvíce mladých. Největšího úspěchu bylo v tomto směru dosazeno na přelomu 70. a 80. let, kdy družstvo mladých požárníků několikrát zvítězilo v okresní soutěži a vedlo si úspěšně i v krajském kole. Roku 1983 získalo družstvo dorostu v krajské soutěži dokonce prvenství. Jako cvičitel má na tom zásluhu především M. Nedorost.

V padesátých a šedesátých letech působili ve vedoucích funkcích K. Boček, F. Hejda, V. Loskot, K. Kohout, L. Konopický. J. Nedorost a A. Šergl,

V současné době (rok 1993 – pozn. správce webu) se požárníci vrátili k původnímu názvu hasiči a v jejich čele stojí opět starosta. Je jím F. Kubát, ve funkci velitele působí K. Šubr jeho zástupcem je J. Vodrážka. Hasičský sbor má 78 členů, mezi něž náleží i několik žen. Nejstaršími členy jsou B. Havlová a V. Máca. Kromě protipožární aktivity se sbor každoročně připomíná řečické veřejnosti především pořádáním plesu s nejdelší místní tradicí a organizováním sběru kovového odpadu.

Literatura a prameny:

Pamětní kniha dobrovolného hasičského sboru v Kardašově Řečici od roku 1899 do roku 1950

Pamětní kniha Sboru dobrovolných hasičů v Kardašově Řečici od roku 1951 do roku 1983

Protokolní kniha Sboru dobrovolných hasičů v Kardašově Řečici 1874 - 1892

Protokolní kniha Sboru dobrovolných hasičů v Kardašově Řečici 1892-1903

Vyhlídka V., Stručné dějiny Kardašovy Řečice (1988)