cz

Univerzální překladač

Překlad (translations)

Kardašova Řečice
Město
Kardašova Řečice

Místní část Nítovice

letopocet_kaplickaNítovice jsou druhou malou vesnicí náležící ke Kardašově Řečici. Jak je uvedeno v historickém pojednání v samostatném menu této sekce, jedná se o nejstarší ves bývalého řečického panství. Místní lidé se snaží o rozvoj své vsi, aktuální informace budete v této sekci pravidelně nacházet. Fotografie zatím uvozují budoucí texty o aktuálním dění v této místní části.

 

nitovice_kaplickanitovice_klub2nitovice_naves

Foto: Čestmír Hlaváček ml. 

Historie Nítovic

Pojednání o historii Nítovic

návesVesnice Nítovice leží na návrší, asi tři kilometry jihozápadně od Řečice. Je to nejstarší ves řečického panství, založená při zemské stezce. Jejím zakladatelem byl Nět, staročesky Niet, jehož rod se zde udržel do počátku 15. století. Ke vsi patřily rozsáhlé lesy, táhnoucí se až k řece Nežárce, několik rybníků a u řeky metelský mlýn. Nítovičtí v dávných dobách střežili svůj zdejší díl zemské stezky, přicházející od Soběslavi podle levého břehu Lužnice do Dráchova a odtud přes brod na Řípec, Zlukov, Vřesnou, Nítovice a dál k řečickému hradu.

 

 Kolem roku 1200 získali jižní pohraniční hvozdy v léno Vítkovci a jejich odnož, páni z Hradce, „uvedli v poddanství“ zdejší vsi a také část Nítovic. Určitá část zůstala nadále v držení vladycké rodiny, z níž známe jediné jméno, Erazima z Nítovic, který v roce 1415 přivěsil svou pečeť ke stížnému listu českých a moravských stavů ke kostnickému koncilu, jenž soudil Mistra Jana Husa.

 Část Nítovic, která patřila k Hradci se v roce 1267 se vsí Pleše a řečickou Dolní stranou dostala do majetku pánů z Ústí, od nich jako zástava krumlovskému purkrabímu, Jindřichovi z Radostic, který své platy z Nítovic a Pleší v roce 1394 prodal paní Kačeně z Drahova. Po ní vlastnili tyto platy postupně Buzek z Drahova, Vilém z Želče, jeho vdova Jarka z Hrádku s dcerami Johankou a Anéškou ze Stráže a nakonec Fridrich z Donína, jenž prodal platy v roce 1490 Jindřichovi IV. z Hradce. Pánům z Ústí zůstávaly jen nítovické lesy, které také téhož roku prodali hradeckým.

Jindřichův syn, Adam I. z Hradce, prodal v roce 1528 několik usedlostí za 500 kop grošů Václavu Špulířovi z Jiter s podmínkou jejich navrácení, jakmile on nebo jeho potomci budou schopni je vykoupit zpět. Jména těchto dočasně prodaných usedlíků byla: Vávra, Duchek, Jílek, Jan z lesa, Jan Holkovec, Kříž, Mikuláš, Martin, Vajdovec a Hrdoň. V roce 1551 už byl podíl v Nítovicích vrácen hradeckým pánům, protože v tomto roce Adamův syn Jáchym prodal platy z nítovických usedlostí své tetě, Anně z Rožmberka na nový hradecký špitál pro zchudlé ženy. Býval v domě vedle „klášteříčku.“ V 17. století byly tyto platby převedeny na jezuitský seminář.

Po vymření hradeckých Vítkovců připadlo hradecké dominium na počátku 17. století sňatkem rodu Slavatů, kteří zde vládli téměř do konce století. V roce 1691 zemřel poslední mužský potomek tohoto rodu. V následujícím dědickém řízení, přešla většina majetku opět sňatkem rodu Černínů. Zároveň bylo vyděleno řečické panství, které dostala věnem Marie Markéta, provdaná za hraběte Götze. Její syn, Jan Karel Josef Götz uplatňoval na svém panství nové formy hospodaření. Zakládal poplužní dvory, to je dvory pouze s polním hospodářstvím, a pro tento účel vykoupil od svého poddaného Rudolfa Metele mlýn u Nežárky a dvě zdejší samoty, Lexovu a Neprašovu se všemi pozemky. Samotný mlýn pak pronajímal.

V roce 1722 byli v Nítovicích sedláci: Jakub Sláma, Vávra Janata, Bárta Hroník, Václav Vlach, Jakub Nohava, Ondřej Marek, Vít Kostroun, František Maryška, Matěj Havlíček a chalupníci Tomáš Lorenc a Pavel Baštář u rybníka Drápalu.


V roce 1835 byly v Nítovicích 34 domy a žilo zde 205 obyvatel.


Z. Maršíková

Prameny:
Řečice Kardašová a bývalé panství řečické
Jaromír Hrubý, Praha 1893
Místopis Řečice Kardašovy, Jaromír Hrubý
Jindř.Hradec 1928 - 1934
Jindřichův Hradec, Ema Charvátová
Praha 1974