Kardašova Řečice - Zjednodušená verze stránek
Nastavení velikosti písma
+

Archeologický výzkum v Kardašově Řečici (září 2011)

V první polovině září letošního roku provádělo Muzeum Jindřichohradecka záchranný archeologický výzkum v obci Kardašova Řečice. Uskutečnil se v  souvislosti s výstavbou školní družiny při místní Základní škole. V hloubkových výkopech pro vodovodní potrubí mezi školou a kostelem sv. Jana Křtitele byly zachyceny základy kamenného objektu, který se následně stal cílem práce archeologů.

Jednoznačně nejkvalitněji zpracovanými historickými dokumenty, které jsou pro archeologa ve zdejším regionu velmi  důležité, jsou odborné práce Jaromíra Hrubého. Jeho publikace „Řečice Kardašová a bývalé panství Řečické“ či „Místopis Řečice Kardašovy“ jsou významnou studnicí informací. Jeho popis pěti etap vzniku a vývoje Kardašovy Řečice je důležitým vodítkem pro mapování horizontální stratigrafie této lokality. Snad jediným drobným nedostatkem je, že u některých pro město důležitých dat a událostí autor necituje prameny, z nichž informace získal. Jde však nejspíše o dedukci a kritiku historických pramenů, které J. Hrubý využil a zpracoval velmi dobře. I proto si dovolím použít některé informace z jeho knihy „Místopis“, která nám byla vodítkem při provádění výzkumu i stanovení datace osídlení zkoumané části lokality.   

K archeologickému výzkumu došlo naprosto náhodně. Firma provádějící zemní práce narazila při okraji výkopu na kamenné zdivo, ve kterém byly „uloženy“ torzovité ostatky lidských skeletů. Jelikož se lokalita nachází v těsné blízkosti farního kostela sv. Jana Křtitele, kde existoval po dlouhá staletí hřbitov, předpokládali jsme, že se jedná o fragmenty zdiva zřejmě raně barokní hrobky. Po začištění stěny a vypreparování hliněných spár jsme však došli k závěru, že jde o stavbu mnohem starší. Následným vypreparováním profilu výkopu bylo odkryto několik etap osídlení zdejší krajiny, z nichž nejstarší sahá až do poloviny 13. století!

Jednalo se o nálezy převážně užitkové keramiky, tj. zlomky hrnců a hrnků, vyráběných na pomalu rotujícím kruhu, které měly v několika případech podobu pozdněhradištní keramiky. U nejstarších artefaktů šlo mezi výzdobnými prvky především o výzdobu „nehtováním“, tj. šikmé vrypy do keramiky na výduti a v podhrdlí nádoby. Většina mladších zlomků z nádob, datovaletných do I. poloviny 14. století, byla vyrobena s příměsí grafitu. Bezesporu nejzajímavější jsou však nálezy zlomků zásobních nádob, dále jde o dna hrnců a hrnků, která nesou několik různých značek. Již prvotní analýzy tohoto materiálu přisuzují vyrobenou keramiku hrnčířským dílnám v Sezimově Ústí, odkud byla keramika od středověku prodávána do širokého a dalekého okolí, včetně Kardašovy Řečice. Nejmladší nalezená keramika pak pochází z počátku 15. století,  na výzkumu se však objevovala velice sporadicky. Nachází se zde nejspíše  v souvislosti s rozšiřováním gotického hřbitova. Původní pozdně románsko-raně gotický kostel byl totiž zvětšen „kolem roku 1380 o presbyterium ve slohu gotickém a chrám byl rozšířen do nynějších rozměrů“ (J. Hrubý, Místopis, s. 100). Známý je také fakt, že u kostela stávala a dodnes stojí fara, k ní „odedávna náležela škola, jež stála před hřbitovem v témž místě, jako nyní“… „S farou souvisel odedávna také špitál, který stál za kostelem proti nynějšímu domu č. 119“ (Místopis, s. 100). „Na prostranství před kostelem bylo hlavní tržiště.“ (Místopis, s. 101). V žádné ze svých publikací však J. Hrubý nepíše, o jaký kamenný objekt, jenž jsme jako archeologové  při výzkumu v bokorysu odkryli v celé délce, se mělo jednat. Od jednoho kamenného nároží po druhé má délku 8,90 m. Celá stavba byla vybudována z lomového kamene, stěna byla velmi kvalitně lícovaná, vyspárovaná hlínou s nepatrnou příměsí jílu. Nejpodstatnějším faktem je, že celý objekt nesl jasně viditelné stopy značného žáru! Lze proto logicky dovodit, že zanikl požárem. Kdy k tomu však došlo,  je otázka dalšího výzkumu.

Předpokládáme, že zdejší osídlení souviselo s rozvojem a rozšiřováním původní Kardašovy Řečice, kdy nejstarší lidské stopy můžeme díky nalezené keramice datovat velmi hrubým odhadem k roku 1250. (Pozn. autora: Takto zajímavou a kvalitní keramiku z poloviny 13. století jsem naposledy zkoumal v letech 1992/1993 v Deštné během výzkumu domu čp. 306 manželů Potměšilových a zhruba před pěti lety díky JUDr. Jiřímu Gebrovi, který ji objevil během stavebních prací v Mnichu u Kardašovy Řečice.) Jestli zde v uváděné době stály jako obytné objekty „polozemnice“ prozatím prokázat nemůžeme, ale kamenný dům jednoznačně spadá do období 14. století. Z nejlépe přístupné strany, od tržiště, měl více než bytelně zesílenou stěnu o šířce 1,15 m! Hypoteticky lze dokonce uvažovat o menší věžovité opevněné stavbě. Do kdy zde tento dům existoval však prozatím nejsme schopni určit. Jisté je, že za zánikové horizonty můžeme považovat přinejmenším období dvě. První, když kolem roku 1380 dochází k rozšíření kostela a tento kamenný dům stojící v blízkosti církevní stavby zde vyloženě „překážel“. Druhé pak v souvislosti s požárem Kardašovy Řečice „… někdy v roce 1421 vypleněna a spálena od Adamitů, kteří sem přitrhli z Ostrova při řece Nežárce“ (Místopis, s. 104). To však nejsme v současné době schopni určit bez rozsáhlejšího archeologického výzkumu a odborných analýz nalezených uhlíků ze žárové vrstvy, včetně malty a pylových rozborů původních kulturních horizontů. Pevně však věříme, že se nám to podaří na jaře 2012 během pokračování záchranného archeologického výzkumu, ke kterému dojde v souvislosti s budováním nové silniční komunikace mezi kardašovořečickou školu a farním kostelem sv. Jana Křtitele.        

Vladislav Burian archeolog Muzea Jindřichohradecka


    

Nález původního osídlení Řečice

Při archeologickém průzkumu při výstavbě inženýrských sítí pro nový objekt družiny byly zjištěny některé zajímavé skutečnosti, které bychom zde rádi publikovali. 

Archeologický průzkum vedl a vede okresní archeolog Mgr. Vladislav Burian. Dle jeho informací se jedná zřejmě o nález původního osídlení Kardašovy Řečice rozmístěné kolem prvotní církevní stavby. Dle nalezené keramiky je místo výskytu možné datovat cca od II. poloviny 13. století po počátek století 15., tedy nejspíše po požáru, kdy byla KŘ částečně vypálená - někdy v roce 1421.  Tyto nálezy konkrétně dokládají starý horizont osídlení Kardašovy Řečice, což má málokterá lokalita našeho okresu. Město má zájem ve výzkumu pokračovat, záměrem je podniknout plošný výzkum lokality za účelem dokreslení prázdných míst osídlení Řečice. Přejme si, aby budoucí výsledky této práce byly takové, aby je město mohlo prezentovat svým občanům a případně i širokému okolí. Dle dosavadního sdělení odborné veřejnosti se z archeologického hlediska jedná o významnou lokalitu, kterých je na Jindřichohradecku minimálně. 

Prvotní zjištění máte možnost pozorovat na fotografiích pod tímto textem. Následovat budou snímky nalezené keramiky. 

Podrobnější článek naleznete taktéž na těchto stránkách - v tomto odkazu.

nalezištěnalezištěnaleziště

Foto: Ing. Milan Karas


Dvě aktuální fotografie (14.9.2011)  z průběhu výzkumu:
z průběhu výzkumuz průběhu výzkumu

Na levém snímku je Tomáš Fedra při výzkumu a na snímku vpravo máte možnost vidět odkryté základy části domu. 

Foto: Mgr. Vladislav Burian

 

Archeologický výzkum v K. Řečici v letech 2021-2022

Podnět a okolnosti terénního výzkumu

Záchranný archeologický výzkum byl realizován z důvodu pokládání plynovodu v úseku kolem severní a východní strany kostela sv. Jana Křtitele v Kardašově Řečici, a tedy v místě původního farního hřbitova. Tento úsek stavby je součástí dlouhodobé a archeologicky dohlížené akce „STL plynofikace Kardašovy Řečice – I. etapa“. Záchranný archeologický výzkum v dotčeném prostoru byl sjednán smlouvou od společnosti EG.D, a.s. ze dne 25. 4. 2022. Provádění stavebních prací zajistila stavební společnost Jindřichohradecké Montáže s.r.o.

Záchranný archeologický výzkum provedli archeologové Muzea Jindřichohradecka Mgr. Jan Kocina a Mgr. Gabriela Kocinová, a to ve dnech 27. 9., 29. 9., 30. 9., 1. 10., 4. 10., 5. 10., 6. 10., 11. 10., 12. 10., 13. 10., 14. 10., 15. 10., 18. 10., 19. 10., 20. 10., 21. 10., 25. 10., 27. 10., 29. 10., 1. 11., 3. 11., 4. 11. a 5. 11. roku 2021 a 23. 2., 24. 2., 1. 3., 17. 3., 18. 3., 19. 4., 20. 4., 21. 4., 22. 4., 26. 4., 27. 4., 28. 4., 29. 4. a 2. 5. roku 2022. Na výzkumu byly dále přítomni terénní technici Mgr. Zdeňka Kolářová (ve dnech 1. 10. a 5. 10. 2021) a Matyáš Urban (ve dnech 1. 10., 15. 10., 18. 10. a 29. 10. roku 2021 a ve dnech 18. 3., 22. 4., 27. 4. a 29. 4. roku 2022). Zpracování, očištění a případná konzervace nálezového fondu byla provedena odbornými pracovníky Muzea Jindřichohradecka v průběhu měsíců dubna až června 2022. Antropologický průzkum kosterních pozůstatků provedla antropoložka Mgr. Erika Průchová.

Cíle a metoda výzkumu

V rámci archeologicky dohlížené akce plynofikace města Kardašovy Řečice byl v úseku vedeném kolem severní a východní strany kostela sv. Jana Křtitele proveden záchranný archeologický výzkum z důvodu přítomnosti zaniklého středověkého až novověkého farního hřbitova v těchto místech. Záchranný archeologický výzkum se soustředil především do prostoru vytyčené trasy plánovaného plynovodu. Jednalo se o liniový výkop o minimální stavbou požadované hloubce 95 cm. Celková délka zkoumaného výkopu byla 65 m. Šířka výkopu se ve východní a severovýchodní části úseku pohybovala kolem 50 cm, v severozápadní části výkopu dosahovala 50–80 cm. Zkoumaný úsek byl rozdělen do celkem pěti sond (S1 – S5), v jejichž rámci byly postupně snižovány jednotlivé stratigrafické úrovně.

Svrchní úroveň terénu byla snižována mechanizací po slabých vrstvách a pod dohledem archeologa. Při zachycení hrobové úrovně s primárními lidskými kostrovými hroby bylo přistoupeno k manuálnímu skrývání. Zachycené hroby byly odkryty, začištěny a vypreparovány. Následně byla pořizována celková i detailní fotodokumentace jednotlivých hrobů. Kresebná dokumentace byla vedena pro celý liniový výkop a byly do ní zaneseny přítomné primární hrobové kontexty. Kresebná dokumentace byla prováděna po jednotlivých hrobových úrovních a v uměle vytyčených sektorech v rámci sond S1 – S5 (Obr. 5). Externí geodetickou firmou bylo zajištěno přesné geodetické zaměření některých uměle stanovených bodů v rámci kresebné dokumentace, kterou je tak možné georeferencovat. Odkryté hrobové kontexty a další situace byly nivelovány pomocí nivelačního přístroje Nedo E24 od uměle vytyčeného bodu s nadmořskou výškou 442,05 m n. m. Vybrané hrobové situace (H42, H44, H48, H59, H60, H61, H65, H67, H98, H102, H104, H107) byly podrobeny antropologickému průzkumu v terénu a následně v laboratoři, některé další (H3, H18, H37, H94, H147, H148, H149) pouze v laboratoři. Archeologický průzkum provedla antropoložka Mgr. Erika Průchová. Jednotlivé hroby byly po začištění, fotografické a kresebné dokumentaci a po případném archeologickém zhodnocení šetrně vyjmuty a uloženy do samostatných krabic. Po skončení archeologického a antropologického výzkumu je plánováno jejich přepohřbení na vhodné místo.

Kromě primárních hrobů došlo na několika místech k zachycení kamenných zděných konstrukcí (Z1 – Z4) a zahloubených objektů (objekty 1 a 2). Ty byly v rozsahu liniového výkopu začištěny a zdokumentovány. K menšímu rozšíření výkopu bylo přistoupeno pouze v případě zdiva Z4 v sondě S1. Movité archeologické nálezy byly dle stratigrafických vrstev vyjmuty a v prostorách muzea očištěny a evidovány. V případě dřevěných artefaktů (korálky) bylo přistoupeno k jejich konzervaci. Předměty ze železa a z barevných kovů byly základně očištěny v destilované vodě a v současné době jsou postupně konzervovány. Všechny evidované movité nálezy se stanou součástí sbírky Archeologie Muzea Jindřichohradecka.