Před kulturním domem pracoval „umělec“

Před delší dobou proběhla informace o novém opláštění budovy kulturního domu, výměně oken a dveří v celé budově. I tato zpráva byla pozitivní a znamená správný směr k obnově kulturního stánku v našem městě.
Kolem kulturního domu jezdím každý den domů a mnohokrát otočím hlavou a vidím nově opravenou budovu. Přiznám se, líbí se mi provedení pláště i zvolené barvy. Mnohokrát v létě i v zimě vidím před vchodem postávat partu „mlaďasů“, kteří si schodiště či zádveří zvolili za místo svého setkávání. Tomu se nechá rozumět, do hospody se jim nechce resp. to nemá smysl… a parta je parta. Nechci mentorovat, ale my současní čtyřicátníci jsme ve věku náctiletých měli možnost se scházet. Tenkrát existovaly jakési „klubovny SSM“, které svazáka neviděly, ale bylo kde posedět s partou stejně mladých… Takže to jen pár řádek k tomu, že je pochopitelné scházení se v partě mimo ostatní - proč ne.

Čemu se ovšem rozumět nedá je dílo, které je hlavní osou těchto úvah. Socha a stěna vstupního zádveří byla „vyzdobena“ rádobyumělcem s fixou v ruce. Je žalostné, že někdo z party scházející se na tomto místě je takový omezenec, že potřebuje soše zvýraznit některé části ženské postavy a na stěnu zádveří vytroubit do světa, že je fakt dobrej, protože používá Durex.
Asi nikomu by nevadila klukovina, kdyby soše někdo napařil čepici či omotal šálu, ale proč ničit dílo jiného člověka – v tomto případě umělce, který opravdu něco umí, na rozdíl od pubescenta, který umí blbě čmárat fixou?
Tuto mou úvahu o omezenci s fixou může setřít jen jediná věc. A to ta, že se autor nechutností na připojených fotografií zhostí své blbosti jako chlap a dá věci do pořádku. Když ne, nezbývá než jen mávnout rukou, ale myšlenka o omezenci v hlavě zůstane.

Foto a text: Ing. Milan Karas